Středověký turnaj ve Svojkově

Na Turnaj pořádaný ve Svojkově jsme vyrazili až v pozdních večerních hodinách, protože naši zaměstnavatelé většinou nechápou závažnost takové cesty . Na tábořiště jsme tedy dorazili téměř k půlnoci a ve světlech aut jsme postavili stany. Tehdy se ukázala kvalita kovaných kolíků ke stanu, které sice historicky příliš neodpovídají, ale zato se dají zatlouci i do asfaltu. Neměli jsme totiž moc na výběr, buď budeme spát z hodně velkého kopce, nebo použijeme trochu síly a vyspíme se na rovině.

Ráno jsme se konečně mohli rozhlédnout po okolí. Tábor ležel přímo pod malebnou zříceninou hrádku Svojkova ve starém parku. Po vydatné snídani začala soutěž v lukostřelbě. Bohužel byli jenom čtyři účastníci a z toho tři z naší skupiny. No uznejte, při takovém poměru se neumístit...

Střílela se klasická terčovka, odstupová střelba a střelba ku ptáku. Protože ale nebyla zástěna a milého ptáka nebylo kam pověsit, tak jsme ho připíchli na terč a střelba ku ptáku se tím změnila na střelbu do terče.

Poté se již chystal hlavní bod programu dne - turnaj. Z naší skupiny nastoupil pouze Sian, a to do svého prvního turnaje v životě. Pravidla určila délku boje na jednu minutu a hodnotily se jak zásahy, tak aktivita bojujících. Již první střety daly najevo, že tohle nebude procházka růžovou zahradou. Zkušení bojovníci nedávali svým soupeřům žádný prostor pro oddych, a i když minuta může někomu připadat jako krátká doba, při takovém souboji se zdá nekonečná. Únava se rychle dostaví a kdo nestačí s dechem, začne dělat chyby, kterých zkušený soupeř okamžitě využije. Sian prošel statečně přes dva protivníky a v okamžiku, kdy vypadalo, že si poradí i s třetím, skolila ho tahle nepřítelkyně šemujících. Tři řádné zásahy do přilby pro něj znamenaly nejenom prohraný tento souboj, ale i konec s turnajem, protože byl natolik otřesený, že nebyl schopen pokračovat. Nutno podotknout, že nebyl sám, kdo byl takto pochroumaný z boje, takže se ani nekonala další plánovaná část - bohurty. Prostě nezbylo dost bojovníků, aby se proti sobě mohly postavit dvě čtyřčlenné družiny.

Místo toho se tedy uspořádala soutěž v hodu kopím. Pro účastníky to bylo spíše zdrojem zábavy, a že jsme se zúčastnili téměř všichni, kdo jsme tam byli. Během soutěže byla pro dobro věci obětována i žerď na korouhev z důvodu nedostatku vhodných kopí.

Navečer jsme vystoupali na skalní suk nad táborem, abychom si prohlédli zbytky hrádku. Na některé části zříceniny se však nedá dostat jinak, než s horolezeckou výbavou. Večer se konala hostina, kterou zajistil milý pan Jan z Klimberka se svou družinou a zábava pokračovala až do noci.

Ráno jsme ještě vyrazili do blízkého Modlivého dolu, kde se na konci cesty údolím skrývá skalní kaple, která vypadá jako by byla vytržena z dávného pouštního města Petra. Po této procházce jsme strhli stany, zabalili a zamířili směr domů. Pokud se tento turnaj bude opakovat i v dalších letech, určitě rádi přijedeme znovu.



Vrátit se zpět...